S účinností od 30. 9. 2021 vydalo Ministerstvo zdravotnictví další mimořádné opatření, kterým omezuje využívání služeb a jiných běžných občanských aktivit. Toto mimořádné opatření jsme opět napadli návrhem na jeho zrušení, přičemž jsme reflektovali také poněkud překvapivé námitky 8. senátu Nejvyššího správního soudu, který nám návrh na zrušení předchozího mimořádného opatření odmítl se zdůvodněním, že navrhovatel neprokázal, že by napadené mimořádné opatření zasahovalo do jeho individuálních práv.
Překvapivé proto, že se nejedná o první podaný návrh na zrušení mimořádného opatření o službách a dosud aktivní legitimaci navrhovatele soud akceptoval. O to zajímavější je postup osmého senátu Nejvyššího správního soudu, když v řízení, které se týká mimořádného opatření o službách z konce července a které je vedeno u třetího senátu, nedostatek aktivní legitimace k podání návrhu soud neshledal. Nutno poznamenat, že stejně se s naším starším návrhem vypořádal devátý senát, který měl rozhodnout o návrhu na zrušení mimořádného opatření z června 2021 a rozhodnutí o odmítnutí návrhu vydal ve stejný den, jako senát osmý. Tedy zcela náhodou po třech měsících dospěl devátý senát ke stejnému závěru, jako osmý senát po třech týdnech a zcela náhodou jsou obě rozhodnutí obsahově prakticky totožná.
Nyní tedy nad rámec právě podaného návrhu očekáváme rozhodnutí třetího senátu ve věci návrhu, který byl podán 1. 8. 2021 a posledním úkonem je zde doručené vyjádření ministerstva z 26. 8. 2021 a pak výzva soudu ke sdělení, zda navrhovatel souhlasí s rozhodnutím bez jednání, z 8. 9.2021, byť souhlas byl uveden již v samotném návrhu. Od tohoto data žádnou aktivitu soudu v tomto řízení neevidujeme.
Právě podávaný návrh na zrušení mimořádného opatření je založen na opakujících se námitkách neexistence stavu epidemie na území ČR, neexistence hrozby jejího vzniku a absolutní důkazní nouze Ministerstva zdravotnictví při odůvodňování vydávání jakýchkoli mimořádných opatření.
Zatím lze v rozhodnutích Nejvyššího správního soudu pozorovat nejen značnou nevoli o podstatě věci rozhodnout, ale také se podstatou téměř dvou let trvajícím omezováním základních lidských práv a svobod zabývat. Můžeme jen doufat, že i soudci Nejvyššího správního soudu si uvědomí, že to, co se v naší zemi děje, nemá s ochranou zdraví nic společného.
