V říjnu jsme napadli mimořádné opatření, které zavedlo povinnost nosit respirátory (vč. povinnosti pro neočkované učitele). Nejvyššímu správnímu soudu jsme předložili řadu důkazů a navrhli svědky k prokázání toho, že pro takové opatření neexistuje důvod. NSS se i přesto odmítl naším návrhem zabývat. Aniž by vyslechl naše odborníky, aniž by prostudoval naši argumentaci. Dlouhodobě tak nekriticky přijímá argumentaci MZ, aniž by dal lidem právo na soudní přezkum toho, nakolik je argumentace ministerstva oprávněná a nakolik jsou mimořádná opatření potřebná.
Rozhodnutí NSS vnímáme jako vnitřně rozporné z mnoha důvodů. Soud například přijal argumentaci Ministerstva zdravotnictví o tom, že epidemiologická situace se vyvíjí a je třeba ji proto posuzovat podle aktuální situace. V rozporu s tím se ale odmítl zabývat našimi novými důkazy. Dlouhodobý přístup NSS, který odmítá přezkoumávat, nakolik jsou dány reálné důvody pro uplatňování restrikcí, zavádějících diskriminaci neočkovaných, omezujících právo člověka na ochranu lidské důstojnosti apod., považujeme za popření systému dělby moci.
NSS bez dalšího potvrzuje účinnost opatření ministerstva, nezabývá se ale otázkou, zda by cíle, které MZ deklaruje, nebylo možné splnit jednodušší a pro lidi citlivější formou. Například obnovením primární péče praktických lékařů apod.
Nejvyšší správní soud vlastně odnímá lidem právo zpochybnit „odbornou“ argumentaci ministerstva. Tu přebírá naprosto nekriticky s obecným odkazem na to, že MZ disponuje velkou odbornou základnou v podobě Státního zdravotního ústavu či Ústavu zdravotnických informací a statistiky. Zcela ignoruje fakt, že MZ této základny nevyužívá a odkazuje se většinou na zcela neprůkazné dokumenty. Zcela ignoruje fakt, že jsme nabídli důkazy vypracované obrovskou skupinou odborníků, jimž však ministerstvo odmítá naslouchat. Nezbývá nám tedy, než požádat Ústavní soud, aby posoudil, zda lidé ještě mají právo na soudní ochranu, jak ji garantuje zejména čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
