O Gruzii se v poslední době hovoří zejména v souvislosti s novým zákonem o transparentnosti zahraničního vlivu. Veřejnost ví, že kvůli němu probíhají v gruzínských městech demonstrace, že podle zástupců Evropské komise a našich vládních politiků by mohl být překážkou vstupu Gruzie do EU, že podle nich jde o další projev příklonu k Rusku. Co se ale nedozvíme je, co vlastně tento zákon obsahuje. Proto jsme se pokusili shrnout jeho obsah, dopady i případná rizika.
Vycházeli jsme z verze návrhu, zveřejněné zde. Jde-li o verzi neautentickou, budeme rádi, dáte-li nám vědět na info@prolibertate.cz.
Co zákon říká?
Článek 1 obsahuje definici účelu zákona, jímž je transparentnost zahraničních vlivů, které má být dosaženo povinností organizací, jichž se zákon bude týkat, se registrovat. Z právního hlediska je zásadní odstavec 2, který výslovně určuje, že tento zákon nesmí omezovat činnost jakéhokoliv subjektu, který se na jeho základě registruje.
Zákon se podle článku 2 vztahuje na entity (neziskové organizace, provozovatele vysílání a další subjekty), jejichž příjem v kalendářním roce pocházel z více než 20 % od „zahraniční moci“. Do tohoto příjmu se v případě televizí, tištěných či internetových médií nezapočítávají příjmy ze sponzoringu, reklamy, teleshoppingu apod.
Článek 2 rovněž upřesňuje, co se považuje za financování zahraniční mocí. Jde o přímé nebo nepřímé platby od zahraniční moci, platby od jiného subjektu, který obdržel (přímo či nepřímo) příjmy od zahraniční moci, nebo o platby z neidentifikovatelných zdrojů.
Pojem „zahraniční moci“ definuje článek 3 a považuje za ni:
- osobu, která je součástí zahraničního státního systému
- fyzickou osobu, která není občanem Gruzie
- právnickou osobu, která není založena podle práva Gruzie
- jinou entitu, která je založena podle zahraničního nebo mezinárodního práva
Článek 4 upravuje režim registrace tzv. „organizace sledující zájem zahraniční moci“. Ve stručnosti stanoví, že pokud konkrétní subjekt splní podmínky uvedené v zákoně, musí v lednu následujícího roku požádat o přístup do aplikace, provozované Národní agenturou veřejných registrů (která spadá pod ministerstvo spravedlnosti), a registrovat se v ní. Přitom musí uvést:
- identifikační údaje o sobě
- informaci o svém sídle
- odkaz na své webové stránky
- informace o zdrojích financování
- informace o částkách vynaložených v daném roce a účelu jejich vynaložení
- datum podání přihlášky
Za registraci nesmí být požadován žádný poplatek.
Článek 5 určuje pravidla zveřejnění přihlášky do registru, jakož i zakládacích dokumentů organizace.
Článek 6 pak stanoví povinnost registrovaným organizacím, aby každý rok poskytly zprávu o financování, která bude veřejně dostupná.
Článek 7 pak upravuje pravidla pro výmaz organizace z registru v případě, kdy přestane splňovat zákonem předvídaná kritéria pro „organizaci sledující zájem zahraniční moci“.
Podle článku 8 pak bude probíhat monitoring dodržování zákona s tím, že ministerstvo spravedlnosti bude mít pravomoc vyžadovat si pro tyto účely potřebné informace, včetně osobních údajů. Pokud zjistí, že některý subjekt nesplnil svou povinnost registrace, národní agentura ho zaregistruje na základě přihlášky provedené ministerstvem.
Článek 9 upravuje odpovědnost osob, které nesplní povinnost registrace nebo které nedodají příslušnou finanční zprávu. V takovém případě jim může být uložena pokuta ve výši 25.000 gruzínských lari (cca 200.000 Kč). Za porušení jiných povinností pak může být uložena pokuta 10.000 lari.
Články 10 a 11 pak upravují formální otázky související s přijetím zákona, zejména povinnost příslušných úřadů vydat prováděcí předpisy do 60 dnů od účinnosti zákona a povinnost dotčených organizací, které splnily definici organizace sledující zájem zahraniční moci i v roce 2023, registrovat se v příslušném rejstříku do 1 měsíce od účinnosti zákona.
Naše hodnocení
Bez podrobné znalosti gruzínského právního řádu je složité hodnotit zákon jako takový. Přesto vnímáme kriticky zejména následující body:
- zejména v případě financování formou tzv. crowd-fundingu může být pro adresáty zákona složité určit, které dary byly poskytnuty ze strany cizinců, o to víc, pokud je financování poskytnuto od jiné gruzínské organizace (která je financována ze zahraničí) a zda tedy organizace spadá pod definici zákona – v tomto směru bude otázkou, jak budou úřady tyto situace posuzovat, je totiž naopak zcela jasné, že v mnoha případech (dary od vlád zahraničních zemí apod.) je splnění podmínek zákona zcela evidentní
- zákon otvírá prostor pro „monitoring“ nevládních organizací, médií apod., aniž by stanovil konkrétní pravidla pro tento monitoring – podobné kompetence ale jistě mají úřady v oblasti daňové kontroly, v oblasti prevence před praním špinavých peněz apod.
- je otázkou, zda hranice 20 % není příliš nízká pro to, aby byla organizace označena za „organizaci sledující zájmy zahraniční moci“ – nemáme k dispozici důvodovou zprávu ani jinou argumentaci, která by právě 20% hranici vysvětlovala, podle našeho názoru by tato hranice mohla být vyšší
Naše připomínky by ale bylo možné v podstatě totožně aplikovat na řadu právních předpisů České republiky (příp. EU), ať už jde o předpisy týkající se kontroly financování politických stran a hnutí, zákony upravující prevenci před praním špinavých peněz apod. Nemluvě již o chystaných opatřeních v souvislosti s „bojem proti dezinformacím“. Nemáme za to, že by zákon představoval reálné ohrožení demokracie. Nadto vytváří právní rámec, který dotčeným osobám dává právo na soudní přezkum v případech, kdy by jeho ustanovení byla použita nedůvodně.
Současně je třeba mít na paměti skutečnost, že vliv zahraničních mocností i jiných vlivových skupin pozorujeme i v České republice a EU dlouhodobě. A zejména tam, kde neziskový sektor (o médiích nemluvě) zasahuje přímo do politických témat, považujeme za vhodné, aby veřejnost měla možnost ověřit si, zda konkrétní nezisková organizace nečerpá peníze z Ruské federace, USA nebo z jiné země, zda nereprezentuje názor konkrétní zahraniční investiční či lobistické skupiny apod. Protože taková informace, samozřejmě, vnáší zcela jiný pohled na objektivitu zdroje.
Pokud by podobný zákon existoval i v České republice, možná bychom se vyhnuli podobným článkům, jaký před pár dny zveřejnila Česká televize pod názvem „Green Deal na emise zabral, říká nezávislá zpráva“. Autorem této „nezávislé zprávy“ je totiž „nezávislý vědecký projekt Climate action tracker“. A i když jeho financování nepůsobí zcela transparentně, lze v podstatě velmi rychle dohledat například informaci, že jedním z partnerů projektu je „neziskový institut“ Climate Analytics, financovaný kromě jiného německými spolkovými ministerstvy školství a výzkumu a životního prostředí, ochrany přírody a jaderné bezpečnosti. Takové informace pak samozřejmě spojení „nezávislá zpráva“ nebo „nezávislý vědecký projekt“ dávají zcela jiný obsah.
Jsme přesvědčeni, že podobný právní předpis má svůj význam, zejména v situaci, kdy tzv. neziskové organizace aktivně zasahují do politického života země, díky prostředkům ovládají média, sociální sítě a veřejný prostor obecně, a jsou přitom financovány ze zahraničí. Veřejnost má právo tyto informace mít. A lze doufat, že i média by byla méně propagandistická, kdyby jejich „nezávislé“ zdroje musely otevřeně prezentovat svou „nezávislost“.
