Média zveřejnila informaci o tom, že německý ústavní soud označil povinné očkování proti covid-19 pro zaměstnance ve zdravotnictví a sociálních službách za ústavní. Upřednostnil tak zcela iluzorní ochranu rizikových skupin před právem na integritu vlastního těla, právem na práci a právem na život a zdraví některých profesních skupin.
Ve své podstatě tak potvrdil, že v Německu je možné „obětovat“ jednu dospělou osobu za účelem ochrany jiné dospělé osoby. Chceme uklidnit české zdravotníky, hasiče, policisty a další, že podobný názor je v prostředí České republiky naprosto nepřijatelný. Zavazujeme se, že uděláme vše pro to, aby tohoto rozhodnutí nezneužila naše vláda k obnovení protiústavního povinného očkování.
Jsme přesvědčeni, že rozhodnutí německého ústavního soudu o povinném očkování zdravotníků nelze zneužít k zavedení podobné povinnosti v České republice. Podobná argumentace, pokud se objeví, nemá oporu v českém ústavním pořádku a byla by čistou manipulací.
Pokud se o to vláda přeci jen pokusí, využijeme všech nástrojů k tomu, abychom jí v takovém protiústavním kroku zabránili. Pevně věříme, že nyní i po senátních volbách najdeme dostatek zástupců, kteří v takovém případě budou připraveni opětovně podat návrh na zrušení takové povinnosti.
Víme, že se vláda potřebuje zbavit uskladněných očkovacích látek, že měsíčně vynakládá téměř miliardu korun na nákup dalších (navíc látek proti původní variantě viru). Nechce být obviněna z absurdního plýtvání peněz daňových poplatníků, pokud vakcíny navíc bude muset (nákladně) likvidovat. K tomu ale nesmí zneužít lidí a jejich zdraví.
Jsme přesvědčeni, že důvodů, pro které se nelze „inspirovat“ Německem, je mnoho. Níže uvádíme několik z nich. Tím zřejmě nejpodstatnějším je fakt, že Česká republika, na rozdíl od Německa, je signatářem Úmluvy o lidských právech a biomedicíně. Upozorňujeme zejména na následující ujednání Úmluvy:
Článek 2
Nadřazenost lidské bytosti
Zájmy a blaho lidské bytosti jsou nadřazeny zájmům společnosti nebo vědy.
Článek 5
Obecné pravidlo
Jakýkoli zákrok v oblasti péče o zdraví je možno provést pouze za podmínky, že k němu dotčená osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas.
Tato osoba musí být předem řádně informována o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích.
Dotčená osoba může kdykoli svobodně svůj souhlas odvolat.
Článek 16
Ochrana osob zapojených do vědeckého výzkumu
Vědecký výzkum na člověku lze provádět pouze tehdy, pokud jsou splněny všechny následující podmínky:
i) k výzkumu na člověku neexistuje žádná alternativa srovnatelného účinku;
ii) rizika výzkumu, kterým by mohla být vystavena dotyčná osoba, nejsou neúměrně vysoká vzhledem k možnému prospěchu z výzkumu;
iii) výzkumný projekt byl schválen příslušným orgánem po nezávislém posouzení jeho vědeckého přínosu včetně zhodnocení významu cíle výzkumu a multidisciplinárního posouzení jeho etické přijatelnosti;
iv) osoby zapojené do výzkumu byly informovány o svých právech a zárukách, které zákon stanoví na jejich ochranu;
v) nezbytný souhlas podle článku 5 byl dán výslovně, konkrétně a je zdokumentován. Takový souhlas lze kdykoliv svobodně odvolat.
Další argumenty:
Zcela zásadním problémem je samotný fakt, že očkovací povinnost je zavedena vyhláškou, nikoliv zákonem. Protože však tento model funguje v České republice dlouhodobě, jsme přesvědčeni, že téma tzv. „výhrady zákona“ by nemělo být předmětem návrhu na zrušení předmětné vyhlášky, ale tématem širší diskuse na úrovni zákonodárného sboru (podle našeho názoru je pokračování v porušování výhrady zákona nepřijatelné, nejde však o urgentní, ale spíše koncepční otázku). Právní úprava navíc musí být plně v souladu s již citovanou Úmluvou o lidských právech a biomedicíně – viz zejm. čl. 26 Úmluvy).
Existují vážné pochyby o tom, nakolik povinnost očkování proti nemoci covid-19 zavedená uvedeným postupem vůbec splňuje princip proporcionality, tedy nakolik je vůbec ústavně-konformní.
Povinné očkování proti covid-19 by navíc porušovalo základní principy dosud uplatňované v případech povinného očkování, tím, že:
– povinnost může být stanovena „jen“ s cílem prokazatelné ochrany před skutečně závažnou přímou hrozbou pro život či zdraví bez toho, aby byly ohroženy život či zdraví očkovaného
– musí být stanoveny výjimky z povinnosti očkování pro osoby, které disponují přirozenou imunitou proti onemocnění covid-19 i pro osoby, které onemocnění prokazatelně prodělaly
– musí existovat výjimky pro odmítnutí očkování např. z důvodů náboženských, příp. z důvodů tzv. „výhrady svědomí“, aprobované již dříve Ústavním soudem i mezinárodními soudy pro ochranu lidských práv.
Povinnost očkovat pro určité profesní skupiny je navíc zásadně problematická proto, že by byla postavena na diskriminačním principu, navíc vůči skupinám osob, kde povinné očkování nemůže dle dostupných vědeckých informací přinést jakoukoliv výhodu jednotlivci ani společnosti